╬ ♥††† blog of millhouse †††cz?♥╬

resident evil 3 nemesis

Resident Evil 3 je stejně jako druhý díl akční 3D chodička ve statických lokacích, s prvky adventure. Nikoho asi v dnešní době moc nepřekvapí, že hlavním hrdinou je muž důchodového věku... tedy překvapivě není, ale je jím kupodivu mladá žena. A samozřejmě patřičných vlastností - atraktivní, statečná, schopná, bojovná, suverénní. Hlavní postavou je členka speciálního komanda S.T.A.R.S., které skoro celé potkal smutný osud, avšak ona jako zázrakem přežila. Není se proto čemu divit, že všudypřítomné zombie na to reagují nevolí po svém a na Jill se ihned sápou. A tak nezbývá nic jiného, než rychle použít střelnou zbraň a nenechat si jejich iniciativu líbit. Zvláštní je, že už zde se ukazuje první rozpor ve hře. V příběhu totiž vše vypadá tak, že komando vyzbrojené až po uši střílí a střílí, zombie přicházejí a blíží se, jednotka střílí dál a stále nic, nemrtví jdou pořád blíž a blíž až... Zkrátka ve smyslu zombií nepřemožitelnosti běžnými prostředky. Naštěstí realita ve hře samotné je poněkud jiná, pár normálních ran normální zbraní normální zobmbii uspí navždy. Tedy až na jejich populární zvyk  plazení se po zemi, a dokonce nahoru do schodů, což musí být mnohem namáhavější než chůze. To ale není všechno - skoro mrtvé nemrtvé zombie také rády uchopují předměty. Vlastně ani ne tolik předměty, jako vaši nohu. V mnoha chvílích to opravdu vypadá, jako kdyby ulovení krásné Jill bylo jejich jediným smyslem života a i na hranici mezi životem a smrtí se namísto meditace oddávají falešné naději, že vaše chycení a snědení (jen částečně přesný termín) vyřeší všechny jejich životní předsmrtné problémy. Nicméně nakopnutí nebo menší rána rukojetí zbraně tuhle záležitost už většinou vyřeší opravdu na věčnost. A právě schopnost postavy vymanit se z nepřátelského klubka pomocí úderu, který nepřítele odmrští, je jednou z nových vlastností třetího dílu oproti předchozím. Často je i dost potřebná, protože zombie jsou na to, že jsou zombiemi, nějak podezřele rychlé a obratné, asi prošly od minulého dílu biologickou evolucí. U zdravých jedinců vede skutečně pouze k odmrštění s menší újmou na jejich zdravi, ležící to dorazí. Změnil se i systém zbraní. Jednak je větší výběr oproti minulému dílu, jiný je však i princip vylepšování účinnosti zásahů. Ta se zvyšuje častou výrobou střeliva kombinací různých typů střelného prachu.

Pokud by v herním prostředí bylo vše skutečně tak, jak je nastíněno v příběhu, pak by jen těžko setkání se zombiemi mohlo přinést něco jiného než skoro jistou smrt. Ale není to poprvé, kdy si nějaká hra samotná tak trochu upravuje původní děj ke svému obrazku. Nicméně to nic neubírá na jeho bohatosti a spádu. Základní kostru příběhu tvoří dvě až čtyři postavy, kromě Jill také zejména Carlos z Umbrelly - organizace, díky jejímž experimentům došlo k úniku viru a mutacím - a jeho nadřízený s vyloženě východním přízvukem, jehož některé způsoby jednání jsou také velmi východní, jak se brzy ukáže. Pochopitelně určitá míra napětí a látky k ději vzniká už rozporem koexistence a nutnosti spolupráce lidí z organizace S.T.A.R.S., namířené výhradně na záchranné akce ale především vysazené na viníka celého neštěstí; a členů ozbrojených složek Umbrella, organizace svými šílenými experimenty zodpovědé za únik látky, způsobující mutaci živých organismů v zombie. I v prostředí, kde zbývá doslova několik málo lidí, existuje místo pro intriky, zatajování a podivné zájmy.

Resident Evil 3 ale především zaujme výbornou hratelností. Design celého prostředí je prostě vynikající a autoři si na něm dali opravdu záležet. Celá hra se odehrává v různých obydlích, průchodech, parcích, náměstích, ulicích... na místech, jako jsou parkoviště, výtahy, garaže, tovární zařízení, zadní dvorky domů, šachty, sklepení; dojem skutečného světa právě stiženého katastrofou je výjimečně sugestivní, světla ještě svítí, ale mnohá místa už začínají vypadat jako po zemětřesení či davovém řádění, přesto zde najdeme i netknuté oblasti, upravený parčík s úhlednou zelení, i jiná místa, většinou uvnitř interiérů, v jejichž objetí si člověk může připadat jako v normálním večerním poklidném městečku. Variabilita prostředí je opravdu vysoká, od nejrůznějších průmyslových zařízení po různé vodovodní systémy, sklepení, realisticky působící série interiérů i exteriérů, různě navazující patra a spoustu míst plných městského nepořádku i mnoho cedulí a značek s různými pokyny.

To vše je v přímé souvislosti s výbornou, atmosférickou grafikou, které není skutečně co vytknout. Všechno je překvapivě pestré a detailní, působící stísněným dojmem a velmi přesvědčivě. Exteriérové lokace jsou zahaleny tmou, z dálky se ozývají zlověstné zvuky, někdy přecházející v křik zabíjených civilistů, i nářek zombií je působivě odpudivý a zoufalý. S tím souvisí i celkově velmi dobré zvukové efekty a atmosférická hudba. Výskyt nepřátel je nevyzpytatelný, žádné místo se nedá označit za spolehlivě "vyčištěné", protože po nějaké době se opět zaplňuje protivníky. Zombie a další tvorové jako psi, obří pavouci a další hůře specifikovatelní mutanti jsou výborně animovaní, ale dokonce se i pohybují po stropě, přicházejí z různých nečekaných zákoutí a někdy na hráče zcela nečekaně skočí. Jedním z hlavních protivníků je mutant Nemesis, krvelačný a inteligentní, jehož hlavím cílem je zabít speciálně všechny členy jednotek S.T.A.R.S.

Příjemným faktem je, že Resident Evil 3 lze nazvat skutečně 3D akční adventurou. Rysy adventure jsou zde opravdu v popředí a místy si pestrost úkolů v ničem nezadá například s některými jinými hrami čiste dobrodružného žánru. Skoro by se dalo říct, že akční složka je proti nim trochu v pozadí, spíše ale, že jsou vzájemně výborně vybalancovány. Řešení samotných úkolů má střední, velice dobře vyváženou obtížnost; co dále příjemně překvapí, je obrovská rozlehlost celého prostředí, pocit velkého množství volného prostoru a mnoha různých zákoutí. Ve hře je hodně předmětů nezbytných pro řešení úkolů a další postup, hlavní hrdinka může i šplhat po některých objektech, posunovat předměty a podobně. Úkoly jsou stavěné tak, že se hráč musí často vracet i na vzdálená místa zpět, všechno se odvíjí v mnoha rovinách a postupně, někdy je obtížné vybavit si již dříve navštívené lokace, pro něž teprve po relativně dlouhé době naleznou některé nové předměty své použití. Přesto na sebe všechno logicky a pozvolna navazuje. Dále jsou pak zde také různé přímé rébusy, jejichž možnost vyřešení se ale většinou také pohybuje v mezích zvládnutelnosti.

Co ale dodává hře další rozměr, dynamičnost, atmosféru, napětí a překvapivé zvraty, jsou nečekané dějové sekvence, u kterých si hráč nikdy nemůže být jist, kdy se náhle objeví a hlavně co se stane. Zvlášť zjevení se mutanta Nemesis bývá obzvlášť "příjemné". Co víc, během hry Jill nalézá nejrůznější dokumenty, útržky, dopisy a deníky, zahrnující od různých úředních dokumentů a technických návodů po zděšené osobní zápisky často již mrtvých lidí, kteří si své hrůzné zážitky a poznatky psali. Tyhle písemnosti pomalu skládají střípky mozaiky rozvětveného příběhu napříč celou hrou, mimo jiné někdy obsahují i praktické a užitečné rady a poznatky. Velká podrobnost a propracovanost se ději opravdu nedá upřít, stejně tak atraktivita námětu.

Poněkud frustrující je ale prostorově velmi omezený inventář předmětů, spolu s faktem, že objekty nelze kromě speciálních míst odhazovat pryč. To může poměrně často způsobit značné nepříjemnosti, jelikož v klíčových momentech třeba nelze vzít důležitý předmět. Systém ukládání působí trochu "konzolovým" dojmem. Na jednu stranu je asi dobře, že nelze ukládat kdekoliv, ale pouze na speciálních místech pomocí "psacího stroje", na druhou ale zase není moc příjemné kvůli neustálému uvolňování inventáře přebíhat dlouhé vzdálenosti zpět do místností s možností ukládání, kde je možné odkládat předměty do bedny. I systém vytváření nábojů mixováním různých druhů střelného prachu se dá nazvat rozporuplným, jako by neodpovídal celkovému tempu hry, opravdu frustrujícím se ale stává opět spíše v kombinaci s omezeným inventářem. Příběh hry, byť propracovaný, má také své menší nedostatky, spočívající asi především v průměrném výkonu při namluvení postav a věrohodnosti scén, i určitém náběhu ke konvenčímu pojetí atraktivnosti. Příběh se sice ani v nejmenším nesnaží o něco, co by vneslo nějakým způsobem netradiční, nový pohled nebo experiment, drží se osvědčeného a konvenčního pojetí, avšak na druhou stranu svou podrobností, pečlivým propracováním, bohatostí i rozsahem rozhodně patří mezi ty nadprůměrné a takové, jimž ani není možné moc co vyčíst, spíše naopak. Mezi jeho pozoruhodné vlastnosti patří nelineárnost děje, možnost různého vývoje situací i různého postupu ve hře. Zajímavě je řešen způsob množství života, buď je vše v pořádku, v horším, nebo nejhorším stavu, žádné viditelně přesné odstupňování nenajdeme.

Resident Evil 3 je pro hráče téměř jistota, jistota velké, dlouhotrvající zábavy. Tuto hru nelze jinak než jednoznačně doporučit, její kvality jsou po všech stránkách (hratelnost, příběh, design, grafika) velmi vysoké. Až na určité dílčí nepříjemnosti zde neexistuje nic, co by hráči mohlo připravit jakékoliv podstatnější zklamání. Kromě některých sporných bodů týkajících se několika jednotlivostí je RE3 posunem ještě o kus vpřed oproti druhému dílu, ale na druhou stranu ne posunem zase až tak příliš radikálním, třetí díl je druhému ve své podstatě hodně podobný.